Moralistické okénko pokračuje..
Milí zlatí, už jsme ve věku, kdy máme mít základní společenské návyky už zažité. U jídla nekrkáme, v kanclech neprdíme, neškrábeme se na zadcích. Při příchodu pozdravíme, u odchodu se loučíme. Za věci prosíme a děkujeme.
A mezitím existují další mezilidské interakce, mezi které patří i
neskákání do řeči + dovolení se a omluva za vyrušení
Kudla, už mě s tím neštvěte! Když se člověk s někým baví, ať už soukromě nebo pracovně, opravdu není slušné a při opakovaných výskytech je to krajně iritující, skupině skočit do řeči a začít řešit nějakou svoji bolístku. Typicky se zničeho nic objevit za zády a začít větu: já se jenom zeptám.
NE! Tohle je prostě špatně. I kdybychom se v práci v kuchyňce u nefunkčního kávovaru bavili o víkendových radovánkách, není oukej skočit do řeči a zničehonic se dožadovat odpovědi. I kdyby venku trakaře padaly, čert na koze jezdil, přes tohle nejede vlak.
Naše dětičky povětšinou učíme, jak se chovat. Vyžadujeme jejich pozornost a neustále jim opakujeme, že toto je neslušné, tamto se nedělá, atp. Když s nimi mluvíme, nechceme, aby se při tom hráli na telefonu, nebo sledovali telku. Ale stejně nevhodně se umíme chovat na poradách vedení, kde ťukáme do klávesnic, čteme zprávy v telefonech, doháníme agendu, domlouváme randíčka a dovolené. Herdek, dospěláci, nedělejme ze sebe pány světa, co všechno ví nejlíp a prosím, zachovejme si trochu důstojnosti a začněme u sebe.
#sratnatocz