Stau

Achtung Stau!

Dneska zase všeobecně známá věc. Kolony, objížďky, semafory, srance na silnicích.

Alanis Morissette ve své písničce Ironic, zpívá: The traffic jam, when you are already late.. isnt it ironic? To si sakra piš, že je! Letíš na pohovor, držíš si 15 minutovou reservu pro nějaký pohotovostní případ a po cestě narazíš na semafor. Oprava vozovky. 3 minuty zdržení, pohoda. Jenomže délka opravy té silnice je asi bambilión kilometrů a semafory jsou tam tři. A můžete 3 krát hádat, jestli jsou seřízené tak, aby na sebe zelenou/červenou vlnou navazovaly.

Projíždíš kolem smutných smajlíků Musíme to opravit a tvůj náskok se ztrácí ve tmě. Nijak na tvém klidu nepřidává ani to, že po celou cestu po vyfrézované silnici potkáš celkem tři borce, co maji zrovinka přestávku na cigárko a diskutují o posledním Nolanovu filmu, jestli jako time travel paradox funguje právě takto.
S vyplazeným jazykem a propocenou košilí v hodině dvanácté, minutě nulté pak na recepci oznamuješ jméno, s díky odmítáš nabízenou kávu a prosíš o vodu.

Další, pro mě nepochopitelnou věcí je, že obyčejně za tři minuty bez semaforu, dojedu do sousední vesnice. Ale ne tak se semaforem. Mám pocit, že pokaždé, když se rozjíždí  kolona u semaforu, narazím na průnik množin řidičů Nikam nespěchám-neumím zařadit jedničku a normálně se rozjet. Takže bývá takovým příjemným ranním koloritem, že za 3 zelené minuty se popojede o 100 metrů. Pamatujete scénu z filmu Volný pád? Týpka vytwistuje souhra životních okolností a poslední kapka je v koloně. Po cestě si obstará zbraně, včetně bazuky a vydává se na svoji poslední cestu. True story, bro.

Ja chápu potřebu oprav silnic. Aut je čím dál víc a cesty vyžadují údržbu. Jenom mi přijde, že se to vždycky potká v jedno období, kdy si hlavy v kanclu spočítají, že do konce roku zbývají nějaké nevybrané prostředky, tak to teda pojďme realizovat.

Udělejte to, ale rychleji, prosím.
#sratnatocz