Je to tu..A ideálně ať už je to za mnou.
Rok se s rokem sešel a další se přidal, dva další přiběhly a je z toho kulatinec. Pěkně děkuju.
Když mi v práci zpívali mnoga ljeta živijó, došlo mi, že jsem regulérně a oficiálně starý. Že na pubertu už se vymlouvat nemůžu a ty časy, kdy jsem vyběhl schody bez zadýchání, jsou prostě pryč. Že čas koupit si placatou čepici s nějakým cool nápisem jsem definitivně prošvihl a že už se mě v osvěžovně obsluha opravdu nezeptá, jestli můžu ukázat vobčanku, jako se mi to dělo ještě kolem 25. roku.
Říká se, že věk je jenom čislo, že záleží na tom, jak mladý se člověk cítí. To je pravda jenom z půlky. Mentálně se sice můžu cítít jako puberťák, ale to číslo je jakýmsi ukazatelem, resp. odpočtem, kolik mi může zbývat. Děda se taky necítil na 90 a když mu na hrobě zapaluju svíčku, vzpomínám na jeho vitalitu. Respect!
Takže se slzou v oku sleduju prvního Ramba, třetího Rockyho, nebo Barbara Conana a vzpomínám. To je ten rok, kdy svět uzřel..
#sratnatocz