Nesnáším loučenííí
zase trochu kulturní vložky: Nesnáším loučení jsem dál a v hlavě mě máš, mně na tom záleží, to zlý a hloupý smaž.
Zpívá už několika generacím nestárnoucí hitmaker, který si z nějakého důvodu nenechá oholit celou hlavu, tak má na jedné straně nepochopitelný ostrůvek vlasů – Michal David.
Dlouho odkládáný příspěvěk, kterému jsem se chtěl vyhnout a nejraději jej vůbec nepsat. Opravdu totiž nesnáším loučení.
1. Kategorie: už se nikdy neuvidíme. Je mi něco přes dvacet a loučím se se spolubydlícími v UK. Nějakou dobu jsme spolu sdíleli kuchyni, gauč, koupelnu a záchod. Takové pouto jenom tak nepřetrneš. Ráno dobalíš zbytek věcí, obejdeš spolubydlící, navzájem si podáte ruce a kdyby v té době byl Facebook, určitě si slíbíte friends forever. Trapnost se přelévá každým okamžikem do červeného, protože člověk, se kterým se chceš skutečně rozloučit tam není, ale měl by každou chvilku přijít. Člověk naopak přítomný to už to přestává tušit, a začíná vědět, takže zamumláš, že mají pozdravovat Honzu, drapneš batoh a mizíš směr Stansted.*
2. Kategorie: Loučím se, ale někdy se můžeme potkat. Tady fakt, že nemám Facebook je vlastně docela prima, protože oba víme, že to chcíplo a naše potkávání bude jenom ze slušnosti a čím víckrát náhodnou schůzku odmítnu, tím to bude trapnější. Takže se mějte fanfárově, bylo to s vámi fajn a dáme si vědět. Ale určitě! Bum, konec.
3. Kategorie: Sbohem a šáteček, doufám, že už se nepotkáme. Ještěže nemám Facebook! Nepadli jsme si do oka, lidsky jsme si nesedli. Jsme úplně odlišní a vyznáváme jiné hodnoty. Jeden obdivuje rozdílnost, druhý razí uniformitu. Jeden respektuje názor druhého, druhý je dement. Hopla a je to venku.
Ale vážně. Loučení rád nemám. Přinést do kolektivu odchodné a připravit si řeč, že mi budete všichni hrozitánsky chybět. Jak uplynulé roky byly vlastně fajn a co jsme si, to jsme si. Je to za námi. Kdo o to sakra stojí? To opravdu existují takoví lidé? Jdu za něčím lepším a rád se s vámi teď rozloučím, abych mohl najít někoho lepšího?Předal jsi věci, abychom to tady po tobě nemuseli půl roku lovit? Ano? Tak vypal.
Krabice s fotkou, kytkou, hrnkem na kafe a nazdar. Takový jsi byl.
*člověče, co jsi se mnou bydlel, hrál na bicí a měl skvělý smysl pro humor, ozvi se mi.
#sratnatocz