Je čtvrtek a to je čas k úvahám.
Jak být slušný v neslušné společnosti?
Rodiče nás mohou vychovávat různě, ale nakonec nás stejně pohltí a vychová společnost. Kolektivy ve školce, škole, zaměstnání, atd. Dřív nebo pozděj dítko začne watafakovat, shitovat, nebo alespoň omgovat.
Rodičové se můžou hlídat jak chtějí, zakazovat, kárat, napomínat, ale je to platné jak mrtvému plavky. Co mě ale ironie alert baví, když se nakonec pseudomorální autority chovají jak partička prasátek a z pusy jim lezou věci, za které ostatní peskují.
Ale k úvaze.
Podle jakési studie, stačí v LIBOVOLNĚ velkém kolektivu 15% lidí, kteří, pokud se semknou, vytvoří natolik toxické prostředí, že dovedou rozložit a otrávit zbytek osazenstva.
Takže si můžeme představit, že stačí 2 lidé z 10, kteří budou v kanclu prudit a vysírat a zbytek se začne hroutit a podávat výpovědi.
Jak zůstat nad tím? Jak se dopracovat k zenovému klidu, kdy bys za jízlivé a hlavně úplně nesmyslné poznámky dal normálně facku, ale protože jsi v kanclu a navíc dospělý, tak se k tomu nesnížíš?
Jak reagovat na smyšlená obvinění, založená kolikrát jenom na antipatiích z minula, notabene nepravdivých?
Je to o dalších sluchátkách, dalších a delších kuřáckých pauzách, nebo o uchem tam, uchem ven?
Oh nebesa, co s tím??
#sratnatocz