je po létě a se vrací mnohá témata! Budou celkem dvě.
Výtah je skvělá věc. Ty dva sdílené čtverečné metry. Pokud má dům víc jak 4 patra, je výtah tuším i zákonnou povinností. Výtahem nahoru a dolů je pro některé dětičky stejná zábava, jako pro nás vidláky jízda metrem nebo na eskalátoru. Wow! Přijít, zmáčknout a nechat se vézt. Ještě navíc, pokud je k dispozici tlačítko na zavření dveří, to je panečku paráda. Ovšem do té doby, dokud např. výtah nemá pravidelné poruchy. To je pak každé svezeníčko takovou malou zkouškou odvahy. Zaseknout se někde v Prahe, kterou projíždíš a chceš někoho překvapit, není žádná legranda. Jedeš nahoru, všechno voní novotou a najednou hop a výtah stojí. Zapíná se nouzové osvětlení, které celé situaci dodává správnou hororovou scénu. Neva, zavolám si o pomoc. Podle návodu tisknu tlačíko se zvonkem a po několika zazvoněních se ozývá operátorka. Haló? Ano, potřebuji pomoct. Kde jsem? No, ve výtahu v Praze. Ne, neznám přesnou adresu ani nevím, kdo je správcem domu. Její veselý tón ji opouští, protože musí najít místo problému ručně. Neva, situace se řeší a tak ta necelá hoďka s blikající zářivkou docela utekla. Nebyla přítomna žádná těhotná žena, ani epileptik.
Další fancy zážitek je, když vstoupíte do výtahu, kde pejsánek, resp jeho majitel, nechal na zemi hnědý, nevoňavý pozdrav. Hovádka, jestli tohle čtete, přeju vám, abyste do každého takového pozdravu venku šlápli, pak na tom uklouzli a vrazili do toho svoje rypáčky. Kruci, to je takový smrad! V létě se naplní ty necelé dva krychlové metry vzduchu tak intenzivním pachem během několika okamžiků a překvapivě to vydrží, dokud to nějaký dobrák neuklidí.
Ale nemusí jít nutně jenom o zvířecí pozdravy. Existuje i kategorie lidí, kteří si dovedou ve výtahu jednoduše usrat. Pardon, prdnout. Vstoupíš do výtahu, dostaneš ránu, zmáčkneš tlačítko a jedeš do požadovaného patra. A celou dobu trneš, ať si výtah během cesty nikdo nepřivolá a nepřistoupí. To se těžko vysvětluje. Asi tak, jako když si na veřejné toaletě umýváš ruce a voda tě postříká, že to vypadá, jako by ses počural. Jó jasně, voda..
V zasmraděném výtahu přijedeš do patra, vystoupíš a na chodbě pozdravíš sousedku, která nastupuje po tobě. No nic, už to nevysvětlím.
Taky je ale výtah skvělým generátorem trapných chvil ticha.
Přistoupí spolujezdec, pozdravíme se a následují tuze dlouuuhé sekundy trapného ticha, kdy si chystáme klíče, teatrálně přemýšlíme nad cestováním v čase, kontrolujeme emaily v mobilech nebo si prozpěvujeme, alternativně pískáme. Ale pokud se potkáš ve výtahu s místní Claudií Schiffer, je ta doba, co se zdá být nekonečná, vlasně moc příjemná.
Jinak jsou ale cesty výtahem celkem fajn. Ideálně, když tam můžu jet sám.
#sratnatocz